• cz
  • en
Produkty

Fiala Václav

Václav Fiala ( 15.7.1896 v Praze - 25.6.1980 v Praze ) grafik, ilustrátor a malíř.
V dětství se s rodiči odstěhoval na Ukrajinu, žil v Charkově a na Krymu. Po dvou letech na soukromé malířské škole ve Vídni studoval v letech 1911 - 1915 na Vyšší umělecké škole v Charkově a 1915 - 1916 na Akademii v Petrohradě (prof. Makovský, Běljajev, Tvarožnikov a Zaleman). Na formování jeho umělecké osobnosti mělo velký vliv studentské prostředí, především přátelství s futuristy, zejména s Davidem Burljukem. Studia nedokončil, byl povolán do ruské armády a s ní procestoval Rusko a Sibiř. V roce 1919 se ocitl ve Vladivostoku, stal se tam posluchačem university a vyučoval kreslení na dívčím gymnasiu. V roce 1921 vystavoval s japonskými futuristy v Tokiu a dalších japonských městech. Roku 1922 se vrátil do vlasti a roku 1923 vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do grafické speciálky M. Švabinského, kde hlavně získal znalost grafického řemesla, na něž profesor kladl velký důraz. Z grafických technik si Fiala nejvíce oblíbil dřevoryt a litografii. Po absolvování Akademie získal roční stipendium na cestu do Francie r.1927, později se vydal ještě do Itálie roku 1930. V obrazech z obou zemí našel svůj osobitý malířský názor směřující k barevné jednoduchosti, tvarové oproštěnosti a konstruktivní kresbě. Ve třicátých letech několikrát navštívil Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu a z těchto cest vytěžil řadu zajímavých témat. Po celý život věnoval Fiala velkou pozornost knižním ilustracím : v letech 1920 - 1975 ilustroval na 155 knižních titulů. Dřevoryty vyzdobil Nerudův Týden v tichém domě, Puškinovu Kapitánskou dcerku, litografii použil pro Gogolova Tarase Bulbu, Z pohádek Šahrazádiných a pro Nizámího Sedm princezen použil kamenorytiny kolorované barevnou litografií. Ve volné grafice tíhl k epicky sdílným kompozicím, krajině a městským vedutám. Svůj nevšední dar předmětově přesného pozorování skutečností uplatnil v oblasti grafické podobizny. Od roku 1926 vytvořil v různých grafických technikách, zejména v litografii, 85 portrétů. Tvořil je z vnitřní nutností a osobního zájmu v době, kdy obecný estetický názor tomuto žánru nepřál. Vedle oficiálních (K. Gottwald, A, Zápotocký), portrétuje řadu známých osobností české kultury (A. Matějček, V. Sedláček, L. Šimák, F. Hudeček, C. Bouda, O. Kubín) a také předního orientalistu J. Rypku. Orientální motivy se objevují i na Fialových exlibris. Najdeme tam náměty indické, antické, ruské stejně jako témata ryze česká. Charakteristická je pro něj realistická kresba. Jinak byla středem jeho zájmu malba, volná grafika, známková tvorba, bankovková grafika. Protože mládí prožil v Rusku, inspirovaly ho dalné kraje v jeho práci. Fiala se pravidelné účastnil mezinárodních výstav knižních značek (Hamburg, Krakov, Olomouc, Poznaň, Como, Berlín, Budapešť, Bánská Bystrica). Obrazy a volnou grafiku vystavoval v Japonsku, v Rusku (pět výstav), v Praze měl deset výstav, poslední za svého života v roce 1975 ve Spálově galerii a Hollaru. Účastnil se desítek kolektivních výstav doma i v zahraničí. Již v roce 1928 získal čestné uznání za portréty na salonu ďHiver v Paříži, 1933 získal cenu ministerstva zahraničí na l. Mezinárodní výstavě dřevorytů ve Varšavě, 1937 stříbrnou medaili na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži. Od roku 1928 byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar, s nímž pravidelné vystavoval a jehož předsedou byl v letech 1956-1960. Literárně přispíval do sborníku Hollar.