• cz
  • en
Produkty

Gruss Franz

Franz Gruss (3. 6. 1891 Kraslice - 28. 9. 1979 Mistelbach)

„Na jaře 1946 - odsun. Vzhledem k tomu, že jsem dle osvědčení o státní příslušnosti a pasu náležel do Vídně, musel jsem do Vídně. Moje životní dílo zůstalo v ČSR. Obrazy Můj otec, Portrét mé matky, Můj otec na smrtelné posteli, Moje žena, Rodina I a II, Sestry, Setkání I a II, velké pojetí Utonulých, k tomu návdavkem všechna díla v soukromém vlastnictví, to vše je pouhý zlomek prací, které by zde stály za zmínku. Když jsem chtěl odvézt tlustou roli s plátny obrazů větších formátů, sňatých z rámů, bylo mi přikázáno: To tady zůstane!! To je umění!!' Teprve v tu chvíli jsem se dozvěděl, že moje práce jsou umění!"

V životním osudu Franze Grusse se zrcadlí historické události první poloviny 20. století. Jsou v něm absorbovány zkušenosti ze soužití a střetávání německého a českého živlu, umělecká tvorba v období Wiener Secession, vznik Československa a získání statutu menšiny, sovětské zajatecké tábory, dvě světové války, dvě meziválečná desetiletí prožitá na samotě i odsun obyvatel považovaných za Němce. Dramatické zážitky, postačující na několik lidských životů, se zde sešly v příběhu jednoho malíře a sochaře. Vliv přírody a osudy obyvatel Kraslicka se promítly do Grussova díla - maloval krajiny, obrazy z každodenního života dřevařů či sedláků, věnoval se vzájemným lidským vztahům. Příkladem meziválečného civilismu je Dorfschule [Venkovská škola], odrážející dobovou sociální situaci. Civilní náměty překrývají závažná témata s motivem smrti, opírající se o biblické příběhy nebo události nešťastných náhod. Ve většině figurálních obrazů pracoval s abstrah. váním tvaru a neúměrným protažením lidských těl, čerpajících z manýrismu.

Franz Gruss zvládal jako jeden z mála umělců precizně techniku fresky. Nejvýznamější a zároveň politicky nejdiskutovaněiší byla Apotheosa [Apoteóza] v kostele sv. Kláry v Chebu. 

Souhlasím

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Více informací