• cz
  • en
Produkty

Ženíšek František

František Ženíšek ( 25.5.1849 v Praze - 15.11.1916 v Praze ) malíř
 
Již ve velmi mladém, dětském, věku docházel na soukromé lekce k malíři Karlu Javůrkovi. Studoval v Praze na  reálném gymnázium. Mezi lety 1863 až 1865 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, pak v letech 1865 až 1866 na Akademii ve Vídni. Zpět se vrátil v roce 1866 a poté až do roku 1874 pokračoval ve studiu pražské Akademii u prof. Trenkwalda a Jana Sweertse.
 
V roce 1875 Ženíšek odešel přes Vídeň do Belgie, kde spolu s Bohumírem Roubalíkem dle, Sweertsových návrhů, v Courtray vytvořil nástěnné obrazy v sále městské radnice a kde se inspiroval tvorbou starých mistrů. V letech 1875 až 1877 s Josefem Tulkou a s Maxem Pirnerem prováděl podle Trenkwaldových skic kartony pro okna Votivního kostela ve Vídni. V roce 1877 vytvořil na objednávku vídeňského galeristy Miethkeho cyklus kreseb Zvířátka a Petrovští. Roku 1877 si v Praze zařídil svůj vlastní ateliér, který sdílel s Antonínem Chittussim. V roce 1878 navštívil světovou výstavu v Paříži a rok poté cestoval spolu s Mikolášem Alšem do Itálie, v roce 1884 pobýval v Holandsku, kam ho doprovodil jeho přítel a hlavní zákazník Josef Šebestián Daubek. Na těchto cestách kopíroval staré mistry.
 
V letech 1877 - 1883 byl jedním z hlavních autorů výzdoby Národního divadla v Praze. Patřil k čelným členům tzv. Generace národního divadla. Zkrášlil strop hlediště Národního divadla. Namaloval osm alegorických ženských postav, vějířovitě rozmístěných na stropě hlediště do kruhu kolem hlavního lustru, představující různá  umění: Architekturu, Sochařství, Tanec, Mimiku, Epiku, Lyriku, Hudbu a Malířství. Kromě hlediště vyzdobil ještě prostory foyeru a zvítězil v soutěži na návrh hlavní opony, která však byla zničena při požáru v roce 1881.
Pracoval také na návrzích mozaikových oken pro kostely Sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně a Sv. Ludmily na Náměstí míru v Praze. Zhotovil mimo jiné i předlohové kartóny pro nástěnné malby v Grégrově a Smetanově sále Obecního domu. Ženíšek je rovněž autorem lunet v Národním muzeu a sgrafit pro Staroměstskou vodárnu. Zajímavou perličkou v Ženíškově tvorbě je i výzdoba stropu železničního jídelního vozu, který vyhotovil na zakázku vídeňského dvora Františka Josefa I.
 
 V letech 1885 - 1896 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v roce 1896 pak přešel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vyučoval až do roku 1915. Byl aktivním členem Umělecké Besedy a v roce 1898 spoluzakladatelem Jednoty umělců výtvarných, a jejímž předsedou se stal v roce 1905. Byl členem České Akademie.
 
Ženíškovy začátky velmi ovlivnilo jeho studium ve Vídni, ale také historická malba belgické školy, kterou poznal během prací na nástěnných malbách v Courtray. Jeho tvorba byla dle Tyrše ve stylu klasického ideálu Raffaelovy malby a jeho následovníků v 19.století inspirovaná též mánesovskou tradicí v našem umění. Význam klasicky krásného akademicky přesně pojatého ženského aktu pro jeho malbu postřehli již jeho součastníci. Namaloval řadu významných osobností - kardinál Schwarzenberg, císař Franz Josef I., Anna kněžna z Lobkowicz a dalších.
Ve své době byl velmi uznávaným a ceněným malířem, zabýval se  totiž hlavně silně vlasteneckými náměty, kterými pomáhal pozvedávat českou národní identitu. Jeho tvorba odrážela pocity a názory jeho generace, nicméně jeho kresba, kompozice a umělecké podání jsou bez pochyb nadčasové a dokonale vyjadřují atmosféru jeho doby a význam evropského akademismu a historismu poslední třetiny 19. století.
 
Je zastoupený svými díly v Národní galerii v Praze, Obrazárně Pražského hradu a mnoha dalších státních i soukromých sbírkách u nás a v zahraničí.
 
 

 
 
 
 
 
Souhlasím

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Více informací