• cz
  • en
Produkty

Koníček Oldřich

Koníček Oldřich (12. 10. 1886 v Kutné Hoře – 17. 7. 1932 v Žehuni) malíř


Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesora R.Ottenfelda a Vlaho Bukovace v letech 1907 – 1912. V období 1912 – 1913 pobýval v Paříži a v roce 1919 v Itálii. Poprvé vystavoval v roce 1906 v Praze, kde jeho obrazy vzbudily velkou pozornost veřejnosti. Výjimečně byl proto ještě jako žák Akademie přijat v roce 1909 za člena výtvarného odboru Umělecké besedy a o rok pozděj dokonce i za člena Spolku výtvarných umělců Mánes. Vyšel z francouzského impresionismu, ale neodolal vlivům Matisse, Cézanna, Othona Friesze a Deraina. Také jeho podobizny, akty, figurální kompozice a zátiší jeví snahu o účinnou skladbu tvarů a souhru barev. Patřil k stoupencům francouzské poimpresionistické školy, jejíž umělecké ideály dokázal vlastní cestou aplikovat do českého výtvarného umění. Umělecký vývoj malíře na čas přervala první světová válka. O. Koníček musel narukovat v roce 1914 do rakouské armády a čtyři roky pak prožil jako důstojník na italské frontě. V roce 1919 byl společně s profesorem Akademie výtvarných umění Ladislavem Šímou vyslán MNO ČSR do Itálie, aby zde výtvarně zachytil místa bojů čs. legionářů. Výsledkem jeho cesty bylo jednačtyřicet obrazů tvořících cyklus „Z italských bojišť“. Cyklus byl poprvé a naposled vystaven v roce 1920 v pražském Belvederu. I přes neúspěch výstavy se plně zapojil do výtvarného života v Československu. Podnikl řadu úspěšných studijních cest na Slovensko, do Jugoslávie, Anglie a několikrát do Francie. Vystavoval pravidelně samostatně nebo společně se členy spolku Výtvarných umělců Mánes doma i v zahraničí. Jeho malířská tvorba byla vysoce hodnocena dobovými výtvarnými kritiky u nás i v zahraničí. Naneštěstí dne 17. 7. 1932 ukončila v Žehušicích u Nymburka náhlá smrt tvořivou činnost nadaného malíře. Posmrtné výstavy z děl malíře byly uspořádány v letech 1937, 1948 a 1942. Potom nastala více než třicetiletá odmlka a teprve v roce 1973 v Kutné Hoře a v roce 1976 v Praze byl znovu připomenut výtvarný odkaz O. Koníčka soubornými výstavami z jeho celoživotního díla.